I mladí vědí, jak se žilo "za totáče"

Kleště komunismu svíraly Československo dlouhých 15 241 dnů. Ani jeden z téhle nepředstavitelně dlouhé řady jsem neprožil. Co já o té době můžu vědět? Tak já Vám to tedy povím.

Přesně týden před letošním 24. výročím sametové revoluce uplyne 24 000 dnů od 25. února 1948. Tehdy se začala psát nechvalně proslulá éra naší země. Éra, kdy byla u moci Komunistická strana Československa bez přestávky téměř 42 let. Totalitní období znamenalo pro většinu lidí útisk, nedostatek i běžného zboží, nemožnost volně cestovat po světě, neustálý strach. Pro mnoho lidí ten čas znamenal ponižování, týrání, pronásledování, chudobu. A v přímé souvislosti s činností totalitního režimu u nás zemřelo přes 8 500 lidí.

Přesto se v roce 2010 našlo téměř 590 000 lidí, kteří si (zase) neuvědomili tyto souvislosti a volili Komunistickou stranu Čech a Moravy. Strana je plus mínus jakýmsi ukazatelem, kolika lidem se stále stýská po totalitě. Jinak by se nejmenovala, jak se (pořád ještě) jmenuje.

Podívejme se nyní, jak plynul čas s touto partají. V červnu 1990 pociťoval nostalgii téměř 1 milion lidí z Česka. Dočasného minima dosáhly volební výsledky "komančů" v roce 1996, kdy dostali něco málo přes 625 tisíc hlasů. Pak se lidé začali rozpomínat, že před rokem '89 se jim vlastně žilo strašně krásně, přestože dosud je paměť přesvědčovala, že pouze strašně. Stoupající preference komunistů se projevily nejvíce v roce 2002. Tehdy je volilo přes 880 tisíc lidí. Od té doby se již našim spoluobčanům paměť opět zlepšuje a před třemi lety jsme byli na již zmiňovaném historickém minimu 590 tisíc hlasů.

Věřím, že letos bude voličů této strany zase o něco méně. Její voliči nebo jejich část si snad konečně uvědomí, že je přece jenom trošku lepší si na vlastní živobytí vydřít peníze sám, než je dostat jako milodar od státu, který navíc pouze hrne peníze od bohatých k chudým. Takhle to nemůže fungovat, protože to podporuje dělení společnosti na třídy a prohlubuje to závist a nenávist. A na to nejde odpovědět žádné ale. Můžu si stěžovat na tisíc věcí, ale musím si je vyřešit sám, je-li to v mých silách.

O prázdninách jsem si vydělal částku odpovídající přibližně průměrné měsíční mzdě za 23 dní pomocné práce. Když potřebuju peníze, světe div se, pracuju. Nečekám na volby, až mi Filip, Sobotka nebo Šlouf dají pečínku přímo do pusy. Práce je všude kolem nás daleko víc, než se může zdát. Stačí se jenom poptat a lidi Vám utrhnou ruce. Vím to z vlastní zkušenosti. A že zatím moje zkušenost není nijak bohatá.

Stále se třesete na zodpovězení otázky, co já můžu vědět o komunistické éře? Inu, vím toho až moc z vyprávění rodičů a prarodičů na to, aby mě napadnul takový nesmysl dát svůj hlas KSČM. Kdo mi teď řekne, že o komunismu tudíž nevím nic, uráží moje rodiče, dědy a babičky. Své příběhy si nevymysleli. Nikdy se mi nezdají důvěryhodnější než ve chvíli, kdy vyprávějí o svém mládí ve zdevastovaném státě, který se nezastaví před ničím.

Dvaačtyřicetiletá praxe potvrdila, že komunismus a socialismus je špatná cesta. Jeden z nejschopnějších a nejperspektivnějších národů změnila tato ideologie v národ bez vůle něco dokázat. Ta byla totiž po dlouhá desetiletí potlačována.

Ať už máte nebo nemáte rádi našeho bývalého pana prezidenta Václava Havla, doporučuji přečíst toto, je tam psáno hodně pravdy: http://vaclavhavel.cz/showtrans.php?cat=projevy&val=327_projevy.html&typ=HTML. Tento projev by měl být zařazen do povinné četby na základní škole.

Mějte se dobře a volte pokud možno jen strany, které nehlásají komunistickou nebo socialistickou politiku. Bude tady pak lépe.